Šídlatka zelená (Lestes virens)

Popis

Naše nejmenší šídlatka, zeleně zbarvená, s výrazným kovovým leskem. Samci mají zadeček ojíněný jen na konci (S9 – S10), dále je ojíněná spodní část hrudi. Spodní zadní strana hlavy je světlá – žlutavá. Samice u nás žijícího podruhu L. v. vestalis má i tmavou kresbu na bocích předohrudi. Plamky jsou hnědé, na bočních (kratších) stranách se víceméně zřetelnými světlými lemy, délka plamek odpovídá 2 políčkům žilnatiny. Horní zadečkové přívěsky samců jsou tmavé, spodní krátké. Samičí kladélková chlopeň je zakončena ostře (na rozdíl od L. barbarus), a s kratším hrotem (na rozdíl od druhů L. dryas a L. sponsa).

Podobné druhy

Šídlatka zelená je dobře poznatelná. Při povrchní determinaci v terénu může být zaměněna např. většími druhy Lestes sponsa nebo Lestes dryas. Samci těchto druhů mají ovšem kromě konce ojíněný i začátek zadečku (S1 a S2). Vzhledem ke společnému žlutému zbarvení zadní spodní části hlavy může být zaměnitelná i se šídlatkou brvnatou (Lestes barbarus), která má ovšem výrazně dvoubarevné plamky. Samice L. barbarus mají z boku světlou předohruď) a jinou morfologii kladélka, jehož chlopeň je zakončena oble.

Výskyt, habitat

Centrum rozšíření leží ve Středomoří, do podstatné části střední Evropy zasahuje poddruh L. virens vestalis. Výskyt v ČR je spíše lokální, osídluje menší stojaté vody, obvykle se vyskytuje u zarostlých tůní a v mokřadech v lomech, často i na rašeliništích bez ohledu na nadmořskou výšku. Na mnoha lokalitách může být přehlížena díky malé velikosti i pozdnímu výskytu.

Ohrožení

podle Červěného seznamu ohrožených druhů ČR jde o zranitelný druh (VU). Podle aktuálních souhrnných údajů je to však spíše druh ohrožený, jehož ohrožení vyplývá zejména z přímé likvidace a degradace biotopů vhodných k jeho vývoji. Jsou jimi přírodě blízké diverzifikované mokřady, statiniště i jiná rašeliniště a extenzivní (mezotrofní či oligotrofní) rybníky s vyšším stupněm rozvoje vodní a litorální vegetace. Výzmamnými negativními činiteli jsou pak vysoušení lokalit, antropogenní změn\ vodního režimu, povrchové odvodnění, lesnické a zemědělské meliorace, náhrada přírodě blízkých mokřadů nádržemi s intenzivními rybochovnými aktivitami, plošná těžba rašeliny nebo eutrofizace. Mezi další negativní faktory patří znečišťování vody vnějšími zdroji a terestrické rekultivace zavodněných ploch v průmyslových oblastech, spontánní terestrifikace či zazemňování tůní spojené se zarůstáním dřevinami i nadměrný zástin vodních biotopů.

Chování, zvyky

Podobné jako u ostatních šídlatek, létá převážně nízko nad vegetací, často na ní usedá. Samice klade vajíčka v tandemu do stonků rostlin vyrůstajících z vody. Šídlatky zelené patří mezi naše nejpozdnější druhy vážek, v přírodě se s nimi setkáme nejvíce v pozdním létě a na začátku podzimu.

Larvy, svlečky

Larvy žijí podobně jako jiné druhy r. Lestes na ponořených částech rostlin. Larvy se velmi podobají larvám L. sponsa, oba druhy mají zaoblené zadečkové lamely. Larvy Lestes virens jsou menší a mají mírněji zaškrcenou střední část prementa. Spolehlivým mikroskopickým znakem jsou 4 štetinky na bočním laloku masky – z toho na pohyblivém drápku jsou 3 stětinky. Exuvie jsou nalézány převážně na stoncích rostlin ve výšce několika desítek centimetrů nad vodní hladinou.