Šídlo velké (Aeshna grandis)

Popis druhu

Velké hnědé šídlo, díky jantarovému zbarvení celé plochy křídel (včetně žilek) nezaměnitelné. Základní barva těla je obou pohlaví tabákově hnědá, samec má na hrudi u kořenů křídel a na S2 párové modré skvrnky, další modré skvrny má na bocích zadečkových článků.  U samic a imaturních jedinců je modrá barva skvrn (s výjimkou těch u kořene křídel) nahrazena žlutou. U obou pohlaví jsou nápadné dva výrazné žluté pruhy na boku hrudi. Řídce se vyskytující androchromní samice jsou zbarveny jako samci, tj. s modrými skvrnami. Oči samců jsou v horní části modré, v dolní hnědavé, oči samic jsou celé hnědé.

Podobné druhy

Záměna s jinými šídly je díky charakteristickému jantarovému zbarvení celé plochy křídel vyloučena. Odhlédneme-li od barvy křídel, kladoucí samice může připomínat samici šídla sitinového (A. juncea). Od rezavohnědého šídla červeného (Anaciaeschna isosceles) jej krom tmavší hnědé odlišuje přítomnost žlutých pruhů na hrudi a hnědá (nikoliv zelená) barva očí.

Výskyt, habitat

Středoevropské až severoevropské šídlo s areálem rozšíření až k Bakalu, obývající širokou škálu habitatů stojatých vod od teplých nížin až po zrašelinělé lesní rybníky, vyhýbá se otevřeným horským vrchovištím. Může se vyvíjet i v pomalu tekoucích vodách.   Často k vidění mimo vodu, obvykle v zalesněných oblastech na pasekách, v průsecích. Jako většina ostatních šídel má hlavní období výskytu během letních měsíců, s přesahem od pozdního jara do října.

Chování, zvyky

Jako jiná šídla navštěvuje vodní plochy, kde pátrá po samicích a kde dochází ke kladení vajec, avšak častěji se s tímto velkým a nápadným šídlem můžeme setkat mimo vodu, na lesních pasekách či v nivách lesních potoků, kde loví potravu. Není výjimečné potkat na jednom místě i více jedinců, kteří se ale vůči sobě obvykle nechovají nijak agresivně. Loví obvykle ve větších výškách, od 2 do 10 m nad terénem, občas na kraji pasek stoupavým letem zblízka obhlížejí vyhřáté kmeny stromů a snaží se vyplašit a ulovit sedící hmyz.  Na kmenech stromů se i vyhřívají, popř. zpracovávají ulovenou kořist. Samice můžeme často pozorovat při kladení vajíček do plovoucích kusů dřeva a odumřelé vegetace.

Larvy, svlečky

Larva mají širokou masku a trny i na S6. Pro tento druh je typická velmi nápadná, kontrastní „zmijí“ kresba na hřbetu zadečku larev i exuvií. Zadní horní část hlavy má světlé skvrny.