Páskovec kroužkovaný (Cordulegaster boltonii)

Jedna z největších vážek ve střední Evropě, podobné velikosti jako šídlo královské (Anax imperator), samice jsou zřetelně větší než samci. Charakteristické jsou zelené oči stýkající se jen v jednom bodě. Obě pohlaví jsou zbarvená černě, výrazně žlutě pruhovaná. Na boku hrudi jsou 3 žluté pruhy, prostřední bývá obvykle trochu redukovaný. V rámci našich tří druhů rodu jsou významné odlišující znaky laterální strana S1 na distálním konci se žlutou skvrnou tvaru „C“, všechny zadečkové články se 2 žlutými pruhy, distální vždy slabší. Kostální žilky křídla jsou žluté, stejně jako occipitální trojúhelník (ten však může být výjimečně černý). Vnější zadní roh antehumerálních skvrn je oblý. Místy uváděný diagnostický počet políček v análním trianglu je variabilní (3 – 8) a lišit se může i v rámci křídel jednoho jedince.

Záměna možná zejména s C. heros, jenž se krom mírně větší velikosti liší černou barvou occipitálního trojúhelníku, tvarem zaoblení antehumerálních skvrn a absencí slabých žlutých proužků na distálních koncích zadečkových článků. Ty chybí i dalšímu z naších páskovců, p. dvojzubému (C. bidentata), který je naopak mírně menší než C. boltonii a na pohled působí tmavším dojmem. Dalšími dobrými odlišujícími znaky od páskovce dvojzubého jsou podoba žluté laterální skvrny na S1, přítomnost slabého prostředního pruhu na boku hrudi a žluté kostální žilky.

Při slunném a teplém počasí samci potok „skenují“ nízkým letem (10-30 cm nad hladinou) a vyhlížejí samice. Nad tokem obvykle proletují opakovaně oběma směry, i na dlouhé, několikasetmetrové vzdálenosti. Často usedají na osluněné větve nebo stonky v korytě toku nebo v jeho blízkém okolí. Samice lze pozorovat nejčastěji při kladení vajec, které provádí charakteristickým způsobem – rychle po sobě jdoucími vpichy zadečku do mělké vody na jednom místě, často ve stínu, po krátkém čase se obvykle přemisťují o kus dále. Samci tyto kladoucí samice vyhledávají a nevybíravě se s nimi snaží spářit. Kopulace se obvykle odehrává v korunách stromů, někdy i ve vegetaci na břehu potoka. Při lovu kořisti létají nad lesními cestami a pasekami, kde je též můžeme nalézt odpočívající při slunění.

Larvy nacházíme zahrabané v písčitém dně potoka, kde číhají na kořist, běžným pohledem jsou nepostřehnutelné. Oproti našim dalším dvěma druhům se jejich křídelní pochvy rozbíhají, boční trny na 8. a 9. článku zadečku jsou výrazné, abdominální přívěsky dlouhé a zahnuté. Při ulovení se larva prohýbá, odráží se a snaží se přívěsky útočníka pobodat. Larvy jsou dlouhověké, vývoj trvá až 5 let. Svečky lze nalézt nejčastěji na bylinné nebo křovinné vegetaci do výšky 1 metru, popř. i na holém podkladu.